Stránky bez přístřeší
  
Úvodem

Kdo jsou

Historie

Příběhy

Pomáhej

O krizi

Názory

Statistika

Organizace

Zákony

Videa, fota

Závěrem

Autor





Jan 14,6:
Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne."




KDO JSOU LIDÉ BEZ DOMOVA?

S lidmi bez přístřeší, hovorově s "bezdomovci", se nejčastěji setkáváme na nádražích, zastávkách, autobusových stanovištích či jiných dopravních uzlech. Dále se s nimi můžeme setkat v okrajových městských lokalitách, rozbořených opuštěných domech, na okrajích měst. Bývají nápadní baťůžkem, taškou, případně jinými zavazadly. Otrhané špinavé oblečení již dnes není identifikačním znakem. Více u nich můžeme pozorovat vysedávání na lavičkách a požívání pochybného vína, ale i jiného alkoholu. Vnímáme je různě. Odborná literatura je popisuje jako lidi, kteří jsou na okraji společnosti. Nezávisle na pohlaví, věku, rase, náboženství.

Termín "na okraji společnosti" napovídá o tom, že mají porušené důležité sociální vztahy. Mezi některé z nich řadíme ekonomickou (práce, přístup k penězům), přistup a spolupráci s úřady (ztráta dokladů, nemožnost řešit povinosti ze zákona vzhledem k psychickým souvislostem spojených), vztahy (vztahy k blízkým, práci - vztahy v kolektivu), vzdělání (i když vzdělání je vklad, který získáváme většinou v první části života). Je zřejmé, že problémem ztráty těchto sociálních vztahů nejsou ohrožení jen lidé bezdomova. Patří sem i například osamocení senioři a další. Zde se ale budu zabývat pokud možno jen uvedenou skupinou lidí bezdomova. Dalším znakem lidí bez přístřeší je, že návrat k normálnímu životu je ztížený. Důvody, které člověka do bezdomovectví vedli, je třeba řešit. Bez toho návrat téměř není možný. A když je, tak jen dočasný, nikoli trvalý. Normálním způsobem života rozumějme průměrnou kulturní úroveň člena naší společnosti. ( Samozřejmě: A) kulturní úroveň života jednotlivých členů ve společnosti je odlišná. B) kulturní úroveň života společnosti se v historii mění. C) normální život člena naší společnosti je také rozličný. Jak definovat normu a jak odchylku, podle současných statistik, kdy je míra rozvodovosti vysoká, ekonomická zadluženost vzrůstá, sociální jistota seniorů nízká, porodnost nízká atd.)

To, kolik lidí bez domova nakonec bude, závisí na každém z nás. Důvody množství lidí bez domova jsou velmi široké: ovlivňují je faktory od kvality řízení státu a tvorby zákonů, prezentovaní názorů médií, podpory společnosti pro vznik služeb pro tyto lidi i proti vzniku, krizí ekonomických, migračních a jiných, až k samotným kompetencím člověka a jeho vůli problémy řešit.

Lidé bez domova se tedy těžko orientují na některé z těchto rovin: při jednání s úřady, v oblasti financí a sociálních vztahů. Mají problém zachovat si zaměstnání více než druzí, jsou ohrožení zdravotně i na životě.


NA ZÁKLADĚ KTERÝCH FAKTORŮ SE Z OBYČEJNÝCH LIDÍ STÁVAJÍ LIDÉ BEZ DOMOVA?

Především je třeba říci, že doba, za kterou člověk ztratí přístřeší, je většinou delší. Může se jednat o dobu řádu měsíců (i roků). Na začátku jsou problémy, které je vhodné řešit. Může se jednat o nevěru v rodině, kumulování půjček, špatný mravní život, nadměrné požívání alkoholu, zlehčování moci úřadů, pohodlí, liknavost. Velmi často se také stává, že je příčinou nahodilá událost. Jedno staré přísloví říká: "Starej se dobře o svá stáda, vždyť žádná pokladnice není věčně plná.", a také "Chvilku lehneš, na chvilku zdřímneš, a tvá chudoba se zjeví jako ozbrojenec". Není vždy ani v silách jedince řešit všechny problémy, ale to není důvod se vzdát. Vždyť jen když zoráš, zaseješ, vypotíš trochu potu, může ti pole přinést úrodu.

Není divu, že problémy se dostaví. Nastanou rozvody, dluhy, vystěhování (v důsledku neplacení nájemného), případně rezignace a špatného chování nájemníka. Také vystěhování v důsledku nástupu trestu, exekuce. Je někdy neznámo, že se u jedince tyto problémy kumulují. V důsledku izolace a životních podmínek přibývají problémy: závislost, ztráta dokladů, zvyk na špatný životní styl, problémy s hygienou, zdravotní problémy, noví "přátelé", vzniklá špatná pověst, špatné hospodaření s penězi a následně nedostatek financí. Proto se nedá tato skupina jako celek lidí jednoduše specifikovat. Je možné spíše pozorovat osoby, analyzovat osudy jednotlivých lidí.

Opětovně je třeba říci, že soud není na místě... Tyto situace se stávájí, podobají se vejce vejci již od začátku naší historie. Jak jsem zmínil, za příčinou vzniku bezdomovectví může být i nahodilá událost. Člověk může přijít o bydlení i proto, že se ve stanovený čas nedostaví na Úřad práce. Přísnost úřadů z mne nepochopitelných důvodů nezná mezí. Neomlouvá nás, že jsme zapoměli, nebo že jsme nemocní, že nám je nad 50 let a že ve svém věku už zapomínáme. Že jsme si včera vzali lék na spaní, nebo že nám starosti přerostili přes hlavu (... čtenář se jistě usměje, naivita se mu rozptýlí, až tyto případy uvidí ve skutečnosti, nejsou v dnešní době výjimečné). Osoba je následně vyloučena a přijde o sociální podporu. Nemá čím platit nájem. Žije o chlebu a vodě, pokud může.
Může se také stát, že vám prodají bydlení. Samozřejmě vaším hloupým přičiněním. Nebo se vedení "nejmenovaného" subjektu s byty rozhodne, že sousedské vztahy jsou špatné a nájemci neprodlouží smlouvu. Bez ohledu na následky. Tak se mi zdá, že se rádi tyto instituce staví do role soudce, přece rádi konáme spravedlnost. I proto je dobré mít se na pozoru, a jak je to možné, hájit si svá práva.

Když lidé ztratí bydlení, pokračují v rezignaci nebo začíná boj. Pokud solidarita mezi lidmi funguje, někteří z těch, kteří přijdou o vlastní střechu, využijí bydlení u známých. Jinak ubytoven, nocleháren, azylových domů (pokud je volná kapacita), nebo zůstávají venku, na nádražích, noc přečkají v restauraci při hrnku čaje (dokud jsou peníze a vzhledem se podobají vzhledu hostů). Otrlejší využívají tunely, mosty odlehlých částí (do - 10 stupňů se tak dá v oblečení ve spacáku přečkat, nad to je to již riskantní, zde ovšem přicházejí problémy s hygienou..) Zde žijí samy, ale i velmi často v komunitě.


JAK TITO LIDÉ ŽIJÍ?

Čím více tyto lidi znáte, tím o nich více můžete hovořit. Já například řeknu: "Žijí ze dne na den. Zdají se být lhostejní k okolí, svou stabilní ekonomickou situaci hledají. Mají se mezi sebou rádi. Někteří peníze hledají u druhých. Jedni to dělají z nouze, druzí to dělají na truc společnosti. Mají velkou komunitní soudržnost, dokáží se mezi sebou podporovat, ale být i spravedliví. Jsou rozličných věkových skupin. Převládají mezi nimi muži středního a staršího věku. Ale jelikož příroda velí, i ptáče vyletí z hnízda - můžeme mezi nimi nalézt lidi odcházející z domu. Tato rozličnost dává širokou škálu pestrosti, jejiž vystižení by zabralo dva listy A4".

Těch vlastností se najde celá řada. Dobrovolné příběhy, pokud je získávám, umisťuji do sekce "Příběhy". Zajímavé jsou pozitivní zprávy, videa z denních tisků. Videa a zprávy nestahuji, nesnažím se je archivovat (zatím). V současné době můžete jen kliknout na následující odkazy. GOOGLE_1, GOOGLE2, IDNES, IHNED, NOVINKY, AKTUALNĚ.


JAK VNÍMÁME LIDI BEZ PŘÍSTŘEŠÍ?

Jak vnímáme lidi bez přístřeší. Pokud nemáme žádně zkušenost a informace, může v nás budit setkání s lidmi bez přístřeší obavy. Při setkání s lidmi v problémových situacích můžeme pociťovat určitou nejistou, napětí. Pokud víme o životní situaci těchto lidí podrobnosti, můžeme se cítit spoluzodpovědní za další život tohoto člověka. Může v nás převažovat soucit i třeba hněv, nebo třeba pocit neštěstí, že dotyčnému člověku nemůžeme pomoci. Pokud máme plné informace, že současná pomoc od státu je 3600 korun na měsíc (120 korun na den), nemusíme mít o život osoby obavy. Není divu, že půjčující u Teska se může setkat s úsměvem kolemjdoucích. Je jen otázka, v jaké roli jsme. V roli rodičů, známých, sousedů nebo nezúčastněných osob? Pokud by jste rádi zveřejnili svůj názor, můžete tak učinit v na této adrese.


JAK JE MOŽNO POMOCI LIDEM BEZ DOMOVA?

Lidem bez domova není vždy lehké pomáhat. Vhod může přijít povbuzení, oblečení, ale i praktické věci. Nedá se říci, kolik a jak. Velká míra pomoci může v obdarovaném vyvolat pocit, že není potřeba se snažit sám. Proto je třeba, aby s darem bylo věnované i dobré slovo, které působí na mysl. Je vhodné někdy darovanému sdělit, proč a k jakému účelu dar dostává, jaký mám k daru vztah, případně kolik mne dar stál.

Přímá pomoc jediné osoby člověku bez přístřeší není jednoduchá. Takovému hrozí riziko vychladnutí (ze zklamání). Také se těžko hledá, kde přesně pomoci. Je mnoho potřebných, a nejenom dobrých, ale i zlých. Narazit na člověka, který je schopen přijímat požitky, ale nečiní kroky ke zlepšení situace, je bez vyššího motivu pro tuto práci těžko unesitelné. Jak těžko se také pomáhá těm, kteří již ničemu nevěří. Nemluvím o rozličných typech lidí, a rozličných situacích.

Je nad mé síly věřit, že se společenské myšlení (ne národní, o národním myšlení se hovořilo v době první světové války) změní tak, aby jsme dokázali všichni pomáhat lidem bez domova. Vždyť ze zkušenosti vím, že nevidím za hranice prahu mého bytu. Jak málo se například starám o problémy sousedů. Jak velice mne dokážou zaměstnat starosti. Pokud ale vidím, že existuje způsob, jak pomoci lidem bez domova, pak je to právě nezávislá (nedomluvená) pomoc společnosti. To je více lidí jednomu člověku nezávisle na sobě. Tuto informaci je třeba vzít s nadhledem. Jistě jde o pomoc lidem bez domova tak, jako jde o život každého z nás. Vždyť my jsme tu pro ně a oni pro nás. Ale: "Jakou hodnout má člověk, který získá celý svět (zachrání), ale sám sebe ztratí?"

Pokud nakonec chcete pomoci, můžete také navštívit některé zařízení v blízkosti vašeho bydliště. Zde můžete věnovat oblečení, finanční dary. Finanční dary nejsou ovšem primární potřeba zařízení. Právnické subjekty, poskytující služby těmto lidem jsou totiž dotované rozpočty. V dobách, kdy dotace nebyly, muselo každé zařízení vyjít z peněz, které ubytovaní dali na službu a dary z venku. O to více se šetřilo. Oblečení je vhodné mít čisté, a vyžehlené. S potravinami můžete mít problém. Zařízení zřejmě nebude chtít potraviny od neznámé osoby. U každé potraviny je třeba prokázat nezávadnost, a to běžný spotřebitel nebude schopen.


MYLNÉ IDEY:

LIDÉ BEZ DOMOVA SI ZA TO MOHOU SAMY
Není jednoduché odhalit důvody, na základě kterých se lidé stávají lidmi bez přístřeší. Jednak jsou tu schopnosti jedince - vzdělání, postavení ve společnosti, v rodině psychické a fyzické dispozice. Dále tu je složitost ekonomiky a zákonů a schopnost se zde orientovat. Nakonec tu jsou okolnosti, které daný jedinec neovlivní.

LIDÉ BEZ DOMOVA ZA SVOU SITUACI VŮBEC NEMOHOU
Každý z nás je vždy první, kdo svou situaci může ovlivnit. I když není jedniný. Jako většina z nás, máme zodpovědnost ve svém životě rozhodovat situace a soudit je. Kvalitu svého života proto zodopovídáme sobě samým a částečně i okolí. Pokud bychom ukazovali jen na druhé, nepomohlo by nám to situaci změnit. To, že se někteří lidé bez domova vžijí do rolí obětí, kteří nepotřebují "jít dále" je zkrátka špatná věc.

LIDEM BEZ DOMOVA NENÍ MOŽNÉ POMOCI
Pravděpodobně je velmi složité, dostat muže ženu bez domova na stejnou kulurní a ekonomickou úroveň, kterou měli. Vhodné by snad bylo vidět standartní normu dobrého životní stylu - pravidelný ekonomický příjem, i když zatížený exekucí, dobrý zdravotní stav, pravidelné návštěvy lékařů, přistup do dobrého kolektivu lidí, vyrovnané úřední záležitosti - OP, uzavřené úřední záležitosti - přestupkové a jiné řízení. Taková pomoc s reflektováním problémů, na základě kterými se bezdomovci stali, by mohla být vítaná.

ČLOVĚKEM BEZ DOMOVA SE NEMOHU STÁT
Člověkem bez domova se může stát každý. Není to tak dávno, co se do vězení také mohl dostat každý. Stačilo nemít zaplacené dluhy (roky 2006 až 2012). Říkat si, jsem lepší než jíní, ba i jsem na tom lépe, může být riskantní. O domov můžeme jednoduše přijít na základě problémové životní situace. Stačí pohledět na statistiky rozvodovosti. Další je nástup výkonu trestu, exekuce a následné vystěhování v důsledku ztráty zaměstnání, dluhů). Jiní bydlení nestihnou získat. Jsou to mladí lidé odcházející od rodičů, z výchovných ústavů, náhradních rodin. Jsou ovšem také výjimky, které si život bez domova zvolili jako životní styl.


MÁ ČLOVĚK BEZ DOMOVA ŠANCI ZÍSKAT BYT?

Získání bytu člověka bez domova není jednoduché. Je možné předpokládat, že člověk bez domova, který neřešil své problémy, nebude je řešit dále a získaný byt může lehce ztratit. Hovoří o tom nejedno svědectví. Proto není vždy jednoduché, svěřit byt člověku bez domova. Úřady jsou v tomto oprávněně opatrní, ale někdy postupují kůli tomu i předpojatě.

Tím, že zde toto píši, dostávám se úzkou rovinu. Je mým přáním, aby lidé bez domova získali opětovně byt. Konec konců by se ulevilo nejedněm pracovníkům, a možná i některým občanům. Ale sami lidé, co byt získali a následně o něj znovu přišli, svědčí o to mom, že úřady jednali správně, když jim byt posléze vzali. Z jejich svědectví vyplývá, že žití na bytě není jednoduché, zápasí s přáteli, kteří využijí bydlení člověka a chodí na návštěvu, zde "parazitují" - dělají problémy. Jak můžete říci ne člověku, se kterým jste na ulici kamarádili a najednou vy máte byt a on je bez domova? Odmítnutí přátel je často na hranici schopností.

Aby se člověk na bytě udržel, je proto mít nutně dobré některé předpoklady. Jedním velice kladným předpokladem je, že je dotyčný abstinent. Druhým je asertivita (vlídné odmítání nabídky přátel o návštěvy). Slovo abstinent lze "skloňovat" po stránce občanské (četnosti konzumace alkoholu), odborné (škála - stupně závislosti) i po stránce zákona (zákaz požívání alkohlu v práci, při řízení vozidel, ale i dalších). Jelikož hledisek je více, nebudu zde rozebírat obsah tohoto slova. Pro stručnost stačí, že je nejlépe, když člověk dokáže dojít na psychiatrii, využít poradenství, případně vůbec nepožívat alkohol. Čím výše člověk používá alkohol, tím více je pravděpodobnost, že se na bytě neudrží. Alkohol činí člověka otevřeným na vztahy... Jsou ovšem i vyjímky. Pokud není abstinent, mohou existovat příklady, kdy je pobyt na bytě možný. Například pokud má opatrovníka, který mu spravuje finance. To znamená, dokáže zařídit, aby si dotyčný zaplatil byt, a získával finance v takové míře, kdy nebude schopen pravidelně pít.
Dobré měřítko, zda na byt mám, nebo ne, je například čestnost. Čestnost vůči sobě samým a vůči okolí. Nestačí jen věřit, že na byt mám. Někdy je dobré, nechat si to potvrdit od okolí.

To že byty zatím jsou k dispozici, je zásluha městských úřadů a nevím kterých dalších správ a samospráv. Je dobré, pokud jednou za čas dají příležitost organizacím, které pracují s lidmi bez přístřeší, aby vytypovali člověka, který dostane byt... Tím mohu říci, že je možné, aby člověk bez domova byt získal.









Editace proběhla: 21.02.2018
Datum poslední editace: 02.03.2018   Editovat