Využij nabídku nápravy
OBCASNIK Kavárna, kde se okolo čtvrté hodině začíná plnit lidmi. Přišel jsem tam na pozvání. Měl jsem se zúčastnit dětského představení harmonikářů. Kavárna se naplnila, pro velké množství příchozích si za chvíli nebylo kde sednout. Začátek programu se mírně opozdil, objednal jsem si kávu a džus. Když začali hrát, bylo možné si užít okamžiky mladých umělců. Přítomní vytvořily během hry rodinou atmosféru, každý v očekávání sledoval, kdy nastoupí jeho svěřenec - syn, dcera. Hra na harmoniku mne velmi těšila počáteční čtvero, trio, duo, nakonec obdiv všech sklidila 6 roční dívenka, která již tahala za křídlo harmoniky. Také jeden příběh jsem si zapamatoval. Zhruba v půli programu, nastoupil na pódium mladý chlapec – věkem 6 – 7 let. Velmi se stydí, jeho tréma je znát. Maminka zdáli pozoruje, jak si bude počínat. Začíná hrát a - aj - splete notu. Zkouší to dál, zasekne se. Neví co má dělat. Paní učitelka k němu přijde: "Tak, zkus to znova. Jak jsme se to pěkně učili." Povzbuzuje, ale chlapec již stojí a rozpačitě kouká. "Co tomu řekne obecenstvo…" : cítí, že zklamal. "Tak zkus tu druhou, uvidíš, to půjde". Malý klučina kývne a spustí. K žalu jeho samého i jeho okolí a přes povzbuzování všech, se harmonika "zasekne". Publikum i tak zakončí představení potleskem a jede se dál. Klučina v koutku u maminky pláče. Co naplat. Během představení se již nic nového neděje. Odehrají další a další… Krásné, rychlé i pomalejší rytmy, veselé i vážné melodie, známější i méně známé. Představení se chýlí ke konci. Zdánlivě se již nic nového neděje. Zdá se … Asi 7 minut před koncem se stane něco, co publikum žene pláč do tváře. Před výstupem posledního žáka, který měl na závěr zahrát melodii k rozloučení, se publikum roztleská. Proč? Z nenápadného místa přichází opětovně mladý chlapec, který již jednou neúspěch zažil. Jde na pozvání, které mu učitelka předložila. Ještě jednou může dokázat, že umí hrát na harmoniku a že má co dělat na pódium. Všichni jsou si toho vědomi. Ukloní se, začne hrát. Publikum obestírá chvíle napětí. Chlapec hraje, stále si není jist, zda píseň zvládne. Za tichého napětí chlapec dojde k místu, kde se zadrhl. Hraje a překračuje linii, hraje dál. Na jeho tváři se rozzáří úsměv. Úsměv vítězství. Všem v publiku roztálo srdce nad úspěchem tohoto chlapce. Cítil jsem, že nás tento úspěch spojil. Nevím proč. Vítězství, které dosáhl byl pro nás. Představení ukončil mladý muž pěknými dvěma písněmi. Odcházel jsem z koncertu spokojen, obohacen. Bohatstvím, které mě bude motivovat v budoucnosti – nevzdávat se, využít povzbuzení druhých, kteří dosáhnou cíle. Kéž by jsme neodkládali to, co jsme se naučili. Patří to všem. Nám, lidem s domovy i bez domova. A ještě něco jsem si odnesl. Úspěch slabého těší. Je vidět více, než úspěch člověka, který již úspěchy má. Tedy pro některé... (08/2016)
reagovat