Stránky bez přístřeší - názory

Pryč odsud       Napíši článek  


Co je špatně?
   Setkání s člověkem bez domova
Co je špatně? Pozval mne, sedl jsem si k němu. Vše jsem se snažil dělat citlivé tak, abych dotyčnému nedal důvod nedůvěry. Význam tohoto člověka ve společnosti jsem se dozvěděl později. Bylo skoro čest, s ním sedět. Ne každý by mohl. Ne že by si neudělal čas, ale proto, že dotyčný by mu to možná nedovolil.

   Vše probíhalo dobře. Možná byl trochu rychlý se sdílením, než by bylo zdrávo. Takovou důvěru je schopen nést málo kdo, snad kvůli mé slabé paměti to nevadilo. Trochu jsem měl a mám obavu, že mi možná nebude právě proto osobní otevření důvěřovat. Třeba vyčítat. To může být překážka, která může zamrzet. Jak moc bych mu rád řekl, že nemusí být tak moc osobní, že si ho mohu vážit i tak, za skromný strohý rozhovor. Ale nebyl. Rozhovor přešel a nastal čas odchodu. Jelikož mám určitý biorytmus, kdy se zvednout, rozhodl jsem se disciplinovaně odejít. Šlo to "lámaně", člověk si chtěl povídat. Po krátké časové prokluzi se mi podařilo odejít. Věděl jsem, že dotyčný tak či tak se musí naučit zdravě připustit, že s ním nebudu sdílet trvale jeho nesnáz. Tak jsem se rozloučil.
   Odešel jsem. Do mé mysli se vracela prázdnota, něco se s mojí mysli stalo. Najednou jsem cítil, že něco není v pořádku. Co je špatně? Začínám rekapituloval setkání a zjišťují tyto skutečnosti. Možná jsem si více jsem si vzal, než jsem byl schopen dat. Při setkání jsem si vyslechl potřeby, na které jsem nebyl schopen reagovat. Při odchodu jsem nedal dotyčnému žádnou naději. Také jsem mu vlastně neřekl, že jsem se s ním RÁD seznámil. Bavil se a cizím člověkem na ulici a riskoval mnohem více, než já. Co jsem mu ještě neřekl? Že jsem hrdý na to, že jsem ho mohl poznat. Že je mi ctí ... vždyť ta přezdívka se nese celým naším krajem a možná republikou. On si z toho nic nedělá a je schopen se racionálně bavit s člověkem, který je na tom lépe, než on. Není zahořklý, je sdílný. Nemá zájem o peníze, jak říká: "Má důchod, musel by se stydět něco chtít". A on mne přijal. Nedocenil jsem, jak moc to pro mne znamená. Neřekl jsem mu to. Kdybych mu snad řekl, jaké je mé postavení, mohl si i on setkání vážit. Aby věděl, že ... člověk, kterému věnoval svůj čas a své zkušenosti, měl také jisté postavení. Hledal jsem, co bych měl učinit po rozhovoru s tímto člověkem, když jsem se stal vlastně dlužníkem? Aby i on na tom "vydělal" i on.

A PROTO PÍŠI VEŘEJNĚ SNAD TO, CO BY RÁD DOTYČNÝM DRUHÝM SDĚLIL, A CO SI NENECHÁM PRO SEBE
a dávám něco zde na web lidem o ... hodnotách člověka bez domova. Lidé bez domova ...
... dokáží druhé tolerovat a neodsuzovat, i když by mohli jimi za některé věci pohrdat
... nechtějí dělat zadarmo informátory pro policii (páni policisté). Vždyť se tak sami cítí nedůstojné, když ty druhé zradí. A jak pak mají být mezi ostatními. To potom člověk pohrdá pak sám sebou a neví, jak dál
... také to, že potom potřebuji poradit, jak mají žít.
... a co by dotyčný chtěl ještě druhým sdělit na závěr? Jak moc mu vadí, že jo druzí nazývají "špína".
.. (10/2018)
reagovat