Stránky bez přístřeší - názory

Pryč odsud       Napíši článek  


Setkání s lidmi bez přístřeší
   Pár osobních zkušeností
      Napsané v srpnu 2017.
   Jméno dotyčného jsem neznal. Potkal jsem ho na vlakovém nádraží když jsem se vracel z dovolené. Překvapilo, že je nádraží klidné. Skupiny lidí bez přístřeší jsem zde nepozoroval. Zřejmě proto, že se jedná o menší město.
   Když jsem tedy čekal na vlak, se svou ženou a dítětem, vešel do budovy. Jak již jsem zmínil, jsem pro tyto lidi zřejmě sympatický, rádi mne oslovují. Tak i tento "Tomáš". Když mne uviděl, namířil si to rovnou ke mne. Ještě než stačil vyslovit svou prosbu, pokynul jsem "Tomášovi", aby se vydal dál svou cestou. Snažil se mne umluvit, poté se začal rozčilovat. Hodnotil jsem to jako manipulativní postoj, a ačkoliv bych mu rád něco dal, nemohl jsem při takovém postoji. Jednak bych manželce a synovi ukazoval, že tímto způsobem může člověk získávat - s čímž nesouhlasím, jsem zastáncem domluvy - a jednak bych dotyčného podpořil v získání sebevědomí - to již nechci (diskuze na toto téma také nešlo učinit). Sdělil jsem mu, že ho přesto mám rád. Nechtě se pomalu sunul dále. Asi po 10 metrech se otočil k přítomným na nádraží a sdělil, že toto místo srovná se zemí...
Jsem člověk lehce manipulovatelný, dlouze jsem se s tímto projevem vyrovnával. I v bibli jsem četl podobné prohlášení. Výrok nad lidmi, kteří neposlouchali boží rady a nebyli bedliví k lásce.
   Z příběhu jsem si vzal dvě ponaučení. Nezapomínat na to dávat - na podzim i bezdomovci, když má na to nárok. Být připraven dát i slovo a čas na sdílení. Jinak čeká boží soud všechny. I to nádraží. Otázka je, nakolik lidem bez domova zakážeme pít víno, když nemají za co ... stravenky ji to neumožní, 800 kč jim zůstane na drogerii. Ačkoli jsem zastáncem toho, aby lidé nebyli závislí, nejsem zastáncem globálního nasazení zákazu alkoholu pro lidi bez domova. Proč? Ten důvod zatím nevím... (02/2018)
reagovat


Reakce: Další setkání
Setkání na podzim 2016. Postával vedle Tesca ve skupince dalších lidí. Projít kolem této skupiny byla pro kolemjdoucí výzva. Nechtěl jsem uhnout, a jít jinudy. Rozhodl jsem se zkusit využít příležitostí získat pár informací. Opravdu mne jeden ze skupiny oslovil. Byl to malý muž ve věku cca 45 let, působil solidně. Otázka se týkala nějakých drobných. A tak jsem se pustil do rozhovoru. Peníze jsem neměl, což malý muž přijal. Začal jsem s Milošem diskutovat o tom, kde se nedostatek peněz bere, a jak si představuje, že se to vyřeší. Rozhovor nebyl těžký. Člověk byl hovorný, a tak nebylo složité zjistit, jak mu mohu pomoci.
V jeho případě bylo možné pomoci financemi, trochou jídla. Octl se v neřešitelné situaci. Bydlení nemá, je z vedlejšího města. S přítelkyní se rozešel, nebo umřela (?). O sociální dávku přišel, jelikož ztratil OP. S úřady vidí nemožnost komunikovat. Nemá rodný list, peníze na nový OP také ne. Rozhodl se přežít jen s pomocí od kolemjdoucích. Já ale peníze neměl, proto jsem se rozhod , že pokud budu mít peníze, nebo nějakou potravinovou pomoc, tak mu je ke Kauflandu zanesu (zde totiž spal). Uvědomil jsem si, že po podzimu přijde zima a to mu bude teprve těžko. Toto jsem nestihl naplnit.
...
V zimě jsem měl možnost hovořit s pracovnicí Města i o této situaci. Sdělila mně, že úřad města je ve věci pomoci těmto lidem velice otevřený. A pomoc je možná, neboť pomáhá i mezi městy. Během zimy jsem se proto pokusil poslat dotyčnému vzkaz.
Na začátku léta, jsem jednou opět procházel kolem Teska, a Miloše jsem uviděl. Nepamatoval si mně, ale já měl ohromnou radost, že ho znovu vidím. Opětovně jsme se zapovídali. Tentokrát déle. Během zimy získal příjem peněz, i když stále žije venku, jeho situace se zlepšila. Také se snaží přivydělávat u cizinců jednoduchou službou..... (02/2018)


Reakce: Další setkání
(5. června 2017) Postával u východu z vlakového nádraží a hledal, koho oslovit. Měl jsem na sobě pěknou kostkovanou košili, k batohu přivázané kopretiny, vypadal jsem zřejmě svěže. Není divu, že mne oslovil.
Na pohled vypadal sympaticky - byl to starší muž okolo 64 let věku, zarostlý plnovous, s jednou holí. Okamžitě mi sdělil svou prosbu. Když jsem dotyčnému sdělil, že nehodlám půjčovat nikomu peníze, přistoupil další, a omluvil se s tím: "Zda bych mohl 20 korun darovat". Prosba se mi líbila.
Pan Starý mi poskytl několik málo informací. Během 20 minut jsem se dozvěděl, že pochází z Moravskoslezského kraje a několik let žil v Čechách. Poté se na Moravu vrátil. Do 62 let žil v bytě, který si mohl v roce 2015 odkoupit. "Nedostal lístek o koupi do schránky ... " a byt nekoupil. "Soused lístek dostal." Zda musel být vystěhován kvůli uvolnění bytu, zda neplatil nájem, nebo jiné důvody neuvedl. "Ještě před vystěhováním dal všechen nábytek sestře" a chvíli u ní žil, ta zemřela. Poté se octl na ulici.
Peníze nemá, před dvěma měsíci byl vyřazen z Úřadu práce - důvod opět neuvedl. Chodí po ulici a prosí o peníze. Na zimu už na úřadu bude. Má nárok na starobní důchod. Zažádal by o něj, ale:" chybí mu 100 korun". Déle jsem s ním hovořit nestihl. Neměl více trpělivosti, po těchto několika minutách jsem viděl, jak ho to táhne na víno. Nabízel, aby šel s ním a napil se. Tuto milou prosbu jsem nemohl přijmout. Jednak jsme byli na veřejnosti, a pití pochybného vína s lidmi bez domova bych před známými neobhájil. Za další, jak jsem sdělil dotyčnému, víno za pár korun působí velice negativně na zdraví. Tuto informaci nemohu potvrdit, nýbrž shodují se s ní mé vědomosti a znalosti lidí, se kterými pracuji. Z toho důvodu jsem poděkoval a omluvil se.
Rozhovor trval, jak jsem již uvedl 20 minut. Své myšlenky jsem byl ale schopen vytřídit až následující den. .... (02/2018)