Stránky bez přístřeší, <a href="kdo_jsou_lide_bez_domova.php">K bezdomovcům</a>, <a href="pohledy_obcanu.php">Pohledy občanů</a>, <a href="soc_zarizeni.php">Zařízení a útočiště</a>, <a href="mam_krizi.php"> Konflikty a krize</a>, <a href="historie.php">Bible a historie</a>, <a href="zaverem.php">Závěrem</a>, OBČASNÍK
Stránky bez přístřeší
  

Úvod

Příběhy

Vložím příběh

       



Pribeh (04/2018)
 Dal bych mu lepší jméno, ale z důvodu anonymity zachovám Kryšpín. Kryšpín je muž středního věku, silnější postavy. Chodí o dvou berlích. Jeho chůze je špatná. Sám ovšem tvrdí, že je v pořádku - již se zlepšila. Vykloubené chodidlo hovoři ale jasně.
   Setkali jsme se náhodně v odpoledních hodinách. Jako každý den, šel na odpolední procházku. Přebývá na Denním centu. Zde si může od 7 - 18 hodin trávit volný čas. Jelikož je léto, nedovede celý den sedět. Proto kolem poledne jde ven, projde část města, a zase se vrátí. Dnešní den zrovna tak. Chvíli jsme povídali. Nedozvěděl jsem se, jak přišel o domov. Překvapilo mne však, že je spokojen. Pravidelně navštěvuje maminku v domově důchodců. Připadal mi skromný a nenáročný. Řekl jsem si, že toto bych nezvládl, potřebuji byt - pro sebe, pro rodinu, pro relaxaci. Odtud vycházím plnit své povinnosti, zde se vracím. On to místo nemá, navíc si nemá kde uložit čisté věci. To mne dostalo! Čisté věci nemá. Mohl by je získat, ale když je získá, nemá kde je schovat. Své druhé oblečení má u známé, která mu je vydá, když jde na návštěvu do nemocnice za maminkou. Jinak nosí, co zrovna může. (08/2017)
upravit smazat



Pribeh (04/2018)
Měl jsem dobře placenou práci a rodinu. Žil jsem se ženou 25 let. Mohu říci, že to byl to požehnaný naplněný čas. Romanticky bych ho nazval "čas lásky".
Jak jsem se rozvedl? To bylo na základě oboustranné domluvy. Po 25 letech došlo k ochlazení vztahů. Ona do práce, já do práce. Každý na 12 hodin. Tak jsme se dohodli na rozvodu. Manželka poté odešla do pronájmu s jednou dcerou. Já zůstal s další dcerou.
Po rozvodu jsem pracoval dál. Jenže po roce mne propustili kůli snižování stavu. To už jsem byl v bytě sám. Prodal jsem družstevní byt, zaplatil manželce na 5 let alimenty. Šel jsem na pronájem. Když mi skončila podpora v nezaměstnanosti, nebyl jsem schopen platit nájem.
Dostal jsem se na ulici, zde jsem byl 5 let. Poté jsem se dostal na Azylový dům. (03/2018)
té jsem se dostal na Azylový dům.
upravit smazat



Pribeh (04/2018)
Narodil jsem se ve městě "železa" v roce 1973. Moje maminka se jmenovala Kristýna, pracovala jako kuchařka v Mateřské školce. Můj otec se jmenoval Karel, pracoval jako slévač v železárnách. Po vychození 8. leté školy v Třinci jsem nastoupil na Střední odborné učiliště Kanada. To jsem absolvoval jako průměrný žák coby zedník. Poté jsem nastoupil do podniku městských železáren a zde jsem pracoval 16. let. V roce 1992 jsem se oženil. Narodil se mi syn. V roce 2002 mne soud rozvedl a já zůstal v bytě od podniku. Tou dobou jsem pracoval na sekci D5 v hlavním městském podniku. Tou dobou byla sekce již soukromá. Začal jsem navštěvovat noční podniky. Ráno jsem nebyl schopen jít do práce. Když se to opakovalo zhruba třikrát, dostal jsem výpověď. Ocitl jsem se na sociálních dávkách, bylo mi to ale jedno. Neplatil jsem byt a přišel jsem o něj. Dostal jsem termín k vystěhování. Jelikož jsem neměl kam jít, šel jsem na noclehárnu. Ocitl jsem se na azylovém domě. Zde jsem 6 let.
Nejvíce ze všeho si přeji mít opět svůj byt a rodinu.
Z ohledem zpátky hodnotím to, co mne potkalo, jako špatné. Přeji vám všem, ať žijete, ať máte hezkou rodinu a práci.
Karel, 40 let 1.1.2011
upravit smazat